1.kapitola
NOVÝ DOMOV
„Yongname, řekneš mi už konečně, kam mě to vedeš?“ naléhala jsem.
„No…už ti to můžu říct. Teď už neutečeš.“
Jeho slova mě začínala děsit.
Proč bych měla chtít utíkat? Odkud bych měla chtít utíkat? Panebože, Yongname, já se tě bojím!
Následovala jsem ho po schodech do velkého domu. Už na chodbě byl slyšet křik, který se ozýval zevnitř. Tázavě jsem se na Yongnama podívala a nadzvedla obočí. On se jenom zakřenil, skopl boty a naznačil mně, ať jdu za ním. Se strachem, co na mě za prvním rožkem vybafne, jsem se plížila za ním.
„Pořád jsi mně neřekl, kam jdeme.“ připomněla jsem mu.
„A jo. Za Jongupem.“ oznámil mně, jako by nic.
„Cože?!“ vyletěla jsem. „Zopakuj to!“
„Za Jongupem.“
Já asi špatně slyším! Stokrát jsem mu říkala, že se s ním nechci seznámit! Zaprvé: jsem strašně stydlivá a budu koktat! Zadruhé: bude si myslet, že nic neumím a že jsem totální idiot. A zatřetí: vypadám, jak kdybych proletěla větrákem! Mohl mě aspoň varovat, že ze sebe mám udělat člověka, než sem vlezu!
„Za kým?!“ křičela jsem.
„Sakra pořiď si naslouchátko, já už ti to po sté opakovat nebudu.“ zavrčel.
Já jen rozčíleně zafuněla a prstama si aspoň trochu rozčesala vlasy a pokusila se nahodit co nejpřirozenější úsměv. Jakmile jsme ale vešli do obýváku, spadla mi čelist až ke kolenům a oči mně div nevypadly z důlků.
Před televizí se válela hromada klučičích těl a asi metr od nich ležela Nutela.
„Slez ze mě, pitomče!“
„Ty ze mě slez, idiote!“
„Já na to nedosáhnu!“
„Strčte si ty ruce někam! Já ji měl první!“
„Právě! Tys ji už měl!“
Zatahala jsem Yongnama za rukáv.
„Jsi si jistý, že jsme vešli do správného domu?“ ujišťovala jsem se.
„Ne.“ zněla jeho jednoduchá odpověď. „Bangu?!“ zařval na celý barák.
„Ano?“ Kluk sedící na gauči se otočil, v ruce misku…lavor…popcornu. Až doteď zažraně pozoroval krutou bitku o Nutelu, která se odehrávala před ním.
Dva? Oni jsou dva? Teda…věděla jsem, že jsou dva, ale…
„Nemáš je jako leader náhodou krotit, aby se nepozabíjeli?“ zeptal se Yongnam.
„Teoreticky.“ žvatlal Bang s plnou pusou. „Ale zamkl jsem šuplík, kde jsou nože a ostré věci.“ dodal.
Yongnam si opřel hlavu do dlaně.
„Já tě neznám, ty vole.“
Bang chtěl nasadit úsměv, ale díkybohu si včas uvědomil, že má pusu plnou popcornu, a rozmyslel si to.
„Co tady vůbec chceš?“
„Tak tomu se říká milé přivítání.“ zašklebil se ironicky Yongnam. „Chci někoho představit Jongupovi.“
Jakmile Jongup zaslechl svoje jméno, přestal se natahovat pro Nutelu a otočil hlavu směrem ke mně a Yongnamovi. Ležel až úplně naspodu hromady, takže pro něj nebylo zrovna nejlehčí se vyhrabat. Kluci z něj navíc odmítali slézt, dokud nedostanou to, kvůli čemu se bili.
„Slezte ze mě!“ vztekal se Jongup a třepal se jak koza ve smrtelné křeči.
Já ani Yongnam jsme se neubránili smíchu. Jongupovi se po krutém boji povedlo setřepat ze sebe hromadu těl a vyhrabal se na nohy.
„Tak…koho mi chceš představit?“ usmál se.
„Hyun Mi. Lee Hyun Mi.“ ukázal na mě.
„Ahoj.“ pípla jsem nesměle.
Jongup vrhl po Yongnamovi tázavý pohled.
„To je tvoje holka?“ zeptal se.
„Ne. Vysvětlím ti to, ale poďme si sednout.“ řekl Yongnam, a aniž by čekal, že mu Jongup odpoví, zamířil do kuchyně. Posadil se ke stolu a naznačil mi, abych si sedla vedle něj. Jongup se posadil naproti nás a čekal, co z Yongnama vyleze.
„No…Hyun Mi je b-boy. Teda vlastně b-girl.“
Jongup vyvalil oči, div mu nevypadly z důlků.
„Seznámili jsme se na battlu…Hyun Mi se vydávala za kluka. Jenže v šatně jí spadla paruka a…už to bylo. Pak jsem ji tahal z průseru, když rozbila okno luxusního hotelu…a…tak nějak jsme se seznámili.“ Zatímco Yongnam převypravoval Jongupovi celou historii našeho seznámení a spřátelení, já přemýšlela, proč mě sem vůbec bral.
„No…a Hyun Mi teď nemá kde bydlet.“
Prudce jsem trhla hlavou k Yongnamovi.
Cože?! Jak jako…nemám kde bydlet? Yongname? To nemyslíš vážně, že ne?
„Mamka jí umřela při porodu a taťka měl před měsícem nehodu…havarovalo letadlo, ve kterém letěl ze služební cesty. Jejich dům byl jenom pronajatý a ona nemá z čeho platit nájem. Vzal jsem ji k sobě, ale…já jsem taky v nájmu, a když ta domácí semetrika zjistila, že tam bydlí i Hyun Mi, dala mi podmínku: buď budu platit víc, nebo půjde Hyun Mi pryč. Jenže já si nemůžu dovolit platit víc i tak už platím dost. Tak mě napadlo…jestli by nemohla bydlet u vás…než vyjde školu.“
„Samozřejmě…že může.“ ozval se ode dveří hlas leadera.
Podívala jsem se na něj. Oči měl lesklé od slz.
To ho tak dojala moje historie?
„A mě se nikdo nezeptá?“ ozvala jsem se.
„No…chceš?“ zeptal se Jongup s širokým úsměvem.
Mlčky jsem kývla a na všechny tři se usmála.
„No…a spát můžeš u bráchy.“ navrhl rovnou Yongnam. „Má manželskou postel.“
Vyděšeně jsem se na něho podívala, načež se rozesmál.
„Neboj se, on tě nekousne.“ smál se a potichu dodal: „Aspoň ne hned první noc.“
Bang se na svého bratra vražedně podíval. Yongnam mu ten pohled samozřejmě oplatil; v jeho očích se dalo přímo vyčíst: “vidím ti až do žaludku, kotě“.
No moment…já budu vážně spát s Bang Yong Gukem na jedné posteli? Jako sama s ním? A to se nikdo nebojí, že ho znásilním? Panebože, Hyun Mi, na co to zas myslíš? Kroť se! Nemůžeš přece znásilnit dospělého kluka! Ale…kdybych mu dala prášky na spaní…tak by to ani nemusel postřehnout. Ale to by nebylo ono, kdyby spal! Ne, uklidni se! Dýchej! …Stejně to nepomáhá…Hyun Mi, ty vole na svoje monology seš už trochu stará. A nesváděj to na vnitřní zvíře, stejně totiž žádné nemáš.
„Hyun Mi?“ vytrhl mě z mé vnitřní bitvy Yongnam.
Trhla jsem sebou a rychle nasadila nevinný úsměv.
„Říkal jsem, že už musím jít.“
„Dobře.“ kývla jsem.
Políbil mě na čelo, zvedl se od stolu a zamířil k východu. U dveří se ale zastavil a znovu se obrátil na svého brášku.
„Postarej se o ni. A ber v úvahu, že STARAT SE a ZNEUŽÍVAT K DOMÁCÍM PRACÍM jsou dvě ROZDÍLNÉ věci! A ty se o ni budeš STARAT! Já si to přijdu zkontrolovat!“ kladl mu na srdce Yongnam.
Bang jenom kýval hlavou jak nemocný osel.
„Hyun Mi…ty se taky ovládej.“ řekl Yongnam a než jsem ho stihla něčím praštit po hlavě, radši utekl do auta a odjel.
Podívala jsem se na Banga. Poškrábal se na hlavě.
„Ehm…no…poď, ukážu ti pokoj.“
Následovala jsem ho. Otevřel dveře a ukázal na místnost před náma.
„Můj pokoj.“ oznámil.
Hm, je to docela obyčejný pokoj. Až na tu manželskou postel teda…Všude po zemi se váleli jeho věci. Věci! Já tady nemám svoje věci! Žádné oblečení ani nic! Nó…
„Líbí?“ zeptal se Bang, když jsem dlouho nic neříkala.
„J-jo.“
„Ehm, koupelna je za rohem a…“
Dál něco mumlal, ale já už ho nevnímala a jen jsem přemýšlela, jak mu říct, jestli by mě nepučil tričko na spaní.